pastviti sě, -v́u, -ví ipf.; k pastviti
1. [o zvířatech] (kde) pást se: Joas…nad bravy, ješto sě pastuiechu po pastvinách, byl starosta BiblBoč 1 Par 27,29 (sě pasiechu ~Ol, pasiechu ~Lit) pascebantur, pod. BiblMil Job 1,14; ješto [vepři] se paſtuiechu na hoře BiblMikNZ L 8,32 (sě pasiechu ~Ol); ješto jako volkové paſtwiecz sě slovem božím, paſtwiecz sě písmem, přežívajíc ten svój pokrm ŠtítMuz 158b (v obr.)
2. expr. [o lidech] žít si, trávit čas: milý otec mój, stkvúcí a krásný…, paſtwy sě mezi lilium a u vinnici boha najvěčšieho JeronM 37a pascitur spokojeně žije; abychom sě rozkošně nepaſtwili, ale abychom jiným k prospěchu živi byli skrovně HusSvátA 528a
3. čím [žádoucím] kochat se čím, s libostí se oddávat čemu: jenž [boháč] sčestím tohoto světa sě paſtwy JeronM 11a pastus…est; kajkléř, jenž…vždy po krčmách rozkoší světa sě paſtwi Hugo 90
Sr. pásti sě